Hledat

Drobečková navigace

Zápis do 1. třídy > Akce > Akce školy - archiv > 2013/2014 > Prevence rizikového chování v ZŠ Dašice

Prevence rizikového chování v ZŠ Dašice

   V oblasti prevence rizikového chování realizuje v letošním roce základní škola rozsáhlý projekt s názvem „Zlepšíme to sebepoznáním“. Vedení školy cítilo potřebu zlepšit klima v jednotlivých třídách a jako vhodný prostředek vidělo odbornou spolupráci s psychology. V kooperaci s PhDr. Andreou Troníčkovou vznikla koncepce dosažení cíle zlepšení komunikace ve třídách využitím sebepoznávacích technik. Metodička prevence sociálně patologických jevů RNDr. Anna Stránská připravila podklady pro žádost o státní dotaci na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a 21. 9. 2013 byla žádost podána. Úspěch se dostavil. Projekt o celkových předpokládaných výdajích ve výši 100 849 Kč byl rozhodnutím ministerstva ze dne 30. 1. 2014 podpořen částkou 79 500 Kč. Projekt podpořilo také Město Dašice příspěvkem ve výši 15 000 Kč.

    Projektový tým, tvořený stálými zaměstnanci školy a psychology, pověřenými garancí odborných technik, realizuje postupně 18 aktivit tvořících projekt. Jde o cílenou prevenci sociálně patologických jevů, která vede žáky k vlastnímu sebepoznání a předpokládá osobnostní rozvoj jedinců, zodpovědné chování vůči sobě i ostatním, osvojení základů etické a právní výchovy, posílení třídních a mezitřídních vztahů, začlenění sociálně slabších dětí do kolektivu, zvýšení vzájemné tolerance, úcty a spolupráce. Z celého projektu již bylo realizováno 13 aktivit. Za nejzajímavější považujeme třídenní výjezd osmé třídy do rekreačního zařízení Astra, Dlouhé Rzy, pod názvem „Vstřícnost a tolerance – vše je v sebepoznání“.

   Zpětnou vazbou o naplňování cíle projektu je hodnocení aktivit třídními učiteli, dotazníkové šetření žáků nebo vyjádření osobních pocitů, dojmů a zkušeností účastníků aktivit. Nabízíme jedno z vyjádření, které napsala Adélka Rychterová, žákyně osmé třídy:

   V úterý 13. května v 7:40 se osmá třída schází ve vestibulu školy. Jede se na výlet. Všichni netrpělivě přešlapují. Kluci pomáhají snášet dolů věci, které budeme na výletě potřebovat. Holky stojí u svých zavazadel a diskutují. Domlouvají se na tom, s kým chtějí být na pokoji. Přesouváme se před školu, kde nás v 8:00 vyzvedává autobus. Všichni si dávají svá zavazadla do úložního prostoru autobusu. Ve chvíli, kdy má každý svá zavazadla v úložišti, hrneme se předními i zadními dveřmi do autobusu. Každý zasedá na své vyvolené místo. Když všichni sedí, ještě se přepočítáme a můžeme vyrazit. Cesta utíká hrozně pomalu. Na všech je vidět, jak moc se těší. Po čase, který nám připadá jako věčnost, konečně zastavujeme. Všichni se začnou hrnout ven. Nakonec, když jsme všichni stáli před autobusem, jsme dostali instrukce co a jak. Bereme svá zavazadla a věci, co budeme potřebovat, a vyrážíme do mírného kopce k rekreačnímu zařízení. Stojíme před budovou, která bude na příští tři dny naším novým domovem. Vejdeme. Budovou vedou dvě chodby, jednou z nich se vydáváme. Po stranách chodby jsou dveře, které zajisté vedou do pokojů. Každý jdeme do pokoje se spolužáky, se kterými jsme se domluvili.

   Hned dopoledne máme sezení s psycholožkou, kde si povídáme a vzájemně se seznamujeme. Je to velice zajímavé. Dozvídáme se spoustu nových věcí, které jsme o svých spolužácích nevěděli. Po obědě se vydáváme na výlet. Jdeme se podívat na vojenské bunkry, které prý nejsou daleko. Vyrážíme! I přes malé odchylky jsme nakonec dorazili na určené místo. Prohlížíme si bunkr a voláme domů rodičům, protože v budově, kde jsme ubytováni, ani v areálu není moc signál. Nakonec se vydáváme na ubytovnu. Tento den zakončujeme večeří, která není vůbec malá. Každý může sníst, co zvládne. Po večeři se můžeme jít vysprchovat. Večerka je v deset hodin. Do té doby si může každý dělat své aktivity. Ve středu se probouzíme všichni nedočkaví, co se bude dít dnes. Oblékneme se a vyrážíme na snídani. Poté máme další sezení s psycholožkou. Přijde mi, jako kdybych se každou aktivitou svým spolužákům přibližovala víc a víc. Probíráme, jak se cítíme ve třídě a jak co zlepšit. Děláme spoustu zajímavých aktivit. Například kreslíme loď, na kterou se má každý nakreslit na takové místo, jak se v naší třídě cítí, jaké si myslí, že má místo v kolektivu. Bylo velice zajímavé vidět, jaké si kdo zvolil místo. Jedna z dalších aktivit byla ta, že jsme měli nakreslit strom a napsat vlastnosti, které si myslíme, že jako třída máme, nebo jaké bychom chtěli mít. Podle této aktivity bylo vidět, jak kdo vnímá naši třídu jako celek. Bylo toho ale mnohem víc.

     Po obědě jsme měli polední klid, a pak další blok s psycholožkou. Končili jsme se začátkem hokeje. Kluci se koukali na hokej a holky mohly jít ven hrát přehazovanou, fotbal, zahrát si nějakou stolní hru, nebo prostě jen tak odpočívat. Po večeři byla diskotéka. Mohl na ni jít jen ten, kdo chtěl. Kdo nechtěl, mohl hrát různé hry – alias, prší, žolíky. Na diskotéce to bylo super. Hrály se tam různé hity. Ani jsme si nevšimli, jak ten čas letí, a byla večerka. Osprchovali jsme se a všichni šli na pokoje.

   Ráno jsem se probouzela vcelku smutná. Dnes se jede domů. Nechtělo se mi odsud odjet. Rozhodla jsem se, že to zatím nebudu moc řešit. Den teprve začíná. Vyčistili jsme si zuby a šli na snídani. Dnes jsme toho s holkami snědly, co nejvíc jsme mohly. Řekly jsme si, že když je to poslední den, tak se pořádně přejíme. Po snídani jsme měli naše poslední sezení s psycholožkou. Dělali jsme různé aktivity. Například jsme dostali lístečky tří barev. Jednu barvu jsme měli rozdat lidem, kteří nám seděli na zadanou otázku. Tato hra byla velice přínosná, protože jsme viděli, jak nás kdo vidí a co si o nás myslí. Další hra byla „Místo po mé pravici je volné, volám na něj“ a řekli jsme člověka, kterého chceme mít vedle sebe, a důvod, proč ho tam chceme. Na této hře bylo fajn, že jsme poznali, jak o nás lidé smýšlí, jak nás vidí a čeho si na nás váží. Nakonec přišla hra „Teploměr“. Šlo o to, že jsme se měli postavit na stupnici teploměru podle toho, jak se nám tu líbilo. Většina stálá u stovky a více.

    Čas plynul a než jsme se nadáli, už jsme seděli v autobusu a jeli domů. Tento výlet byl úžasný, zábavný a poučný. Jsem moc ráda, že jsem mohla jet.

RNDr. Anna Stránská, metodička prevence soc. pat. jevů